Pomalu se smráká
a do pučící tmy bliká pomník
stojící vedle kolejí
zrovna mrholí
a kalný déšť zháší smuteční svíce
jako pověstné Memento Mori
Tonoucí tma se chytá stébla
jež kdosi položil do vázy
na studený podstavec že žuly
spolu s kytičkou vřesu a ocúnů
co s podzimem vykvetou
Těžké mraky sklonily
své prošedivělé lokny až k zemi
jako vlajka stažená
na půl žerdi
když umře hlava státu
nebo básník
Smuténka která osloví...neskláním se, ale ztišila mne - na chvíli*
30.09.2024 19:46:57 | cappuccinogirl