Říjnový den

Za oknem stojí průsvitná postava
jako mlha s vytahanými rukávy
s níž vítr klátí a trhá šat
zamiloval jsem se do ní
jako do sychravých říjnových nocí
kdy jsem na chvilku černou vránou
jež zalétla do rezavých stromů
které co nevidět opadají

Až ráno zasednu k šálku hořké kávy
a opustím nemocnou matku
v tramvaji budu počítat kapky
co naráží na čelní sklo
dokud je stěrače nesrazí k zemi
jsem jako ta deštová krůpěj
co se s radostí vrhá na koleje
pod jedoucí soupravu
a přitom doufá že ho nepřejede

Dávno skončil bluesový koncert
snad všech zpěvných ptáků v okolí
jež trval od jara do konce léta
a teď v říjnu
mi akorát dvojitá samota proroste páteří
jako psí víno po mokré fasádě
V dáli slyším temné blues
pískajících vlaků jenž z nádráží odjíždějí
beze mne a neznámo kam