... NA VĚČNOST

V němém protestu času
zde navěky zůstane vryta
má tichá prosba a snad i naděje
jíž vtesal jsem chladnému kameni
Nedbalá běžících roků
tajemná krása zakletá do žuly
jak vzpomínka na duši, jež zůstává v ní vryta
Na srdce dávno bijící jen pro Ni
a ve věčnou památku
tu žulu v sochu měnící

Tajemná Grácie,
jak dlouho v sobě nosím Tvůj obraz?
Já vdechnu mu sílu provždycky žít!
Často hledáme, co jsme nemuseli ztrácet
Možná je život příliš krátký na veliký cit
Ale což snad...
Přetrvá-li věky?!