Čas rány nehojí

Možná, že déšť z tabulek okenních
už dávno smyl
dotyk táty i mámy

A tahy štětce na stěnách domovních
překryly ozvěny
jejich volání

Možná, že život je dál o půl století
možná je svět
úplně jiný

Co ale nikdy, nikdy neodletí
Je bolest v srdci.
Tak moc mi chybí!