Poslední sbohem
Poslední sbohem
Se smutkem
který nikdy neměl ambice
stát se všepohlcujícím
odložil jsem slova do rakve
kterou jsi připravila
pro náš společný dialog
jako v partnerské karetní hře
kterou nikdo nechce hrát
přihodila jsi poslední slovo
Stojíme se svěšenými hlavami
i tak jasně vnímáme podezíravé pohledy
které jako slepci osahávají naše srdce
v těch samých hlavách jako unavení starci
procházejí se myšlenky na minulé časy
zatím co budoucnost se nevhodně laškovně
otírá o naše ohmataná těla
ještě chvíli dýcháme výčitky
upřímná soustrast odešla popíjet do baru
už není na co čekat
a tak se v tichosti rozcházíme
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
O koho se otírá Budoucnost, ten je ve hře - tož jen ať si ta dáma laškuje, nastavme se jí - a pociťme:-)
Já jsem tak ráda, že tvůj smutek nemá velký ambice:-) To z tebe dělá usměvavýho kluka:-)
Příteli, já vim, že je to smutný dílo
teda - že by podle kategorie mělo bejt
jenže si nějak - nemůžu pomoct, pro mne prostě až tak smutný není... všechno mě to vede na tu cestu úsměvu...
tož co s tím, když jsem tak mimo:-)))
snad mi to odpustíš*
15.02.2025 23:22:26 | cappuccinogirl
jsem vždycky unesena způsobem, jakým dokážeš podat cokoli
jaké máš vidění a řemeslný um - dát glanc i tomu, co nás občas zabolí
15.02.2025 09:04:56 | šuměnka
