V polovině pádu

Ve větru ticho šeptá, voda křičí v dálce,
muž na okraji mostu, smutný osud, zdá se.

Tichým krokem přes okraj mostu, hledí dolů do hluboké propasti, a ten pocit zoufalosti.

V polovině pádu zastavil se čas,
hluboko v srdci jeho, smutek tichý hlas.

Co ho vedlo sem až na okraj zoufajíc?
Proč smrti volá, nechci tu být už víc?
Jeho činy nejdou zvrátit, smrt mu vyšla vstříc.

V polovině pádu osudného,
jediné, co cítí, je strach a prázdný prostor zanedlouho.

Už není cesty zpět, se slzami v očích,
v polovině pádu, vzpomínky se hlavou promítají, a konec mu spočítají.

Je příliš pozdě, na to se vrátit v čase,
velké světlo jiskří v dálce, ovšem život poté ztrácí sílu krátce, a v poslední chvíli, cítil touhu napravit své činy.