Karlům a Janům

Karle, teskním po Tvém světě
básníku tolik mi vzdálený
Můj svět je světem Bedřichů
anonymních chodců v prázdnotě

zaslepeného města
kde český orloj dotikává

Karle, prastarý, zažil jsi světa
zažil jsi lesy s rusalkami
zažil jsi hoře a z hřbitovů
volalo na Tebe kvítí

Jane, Ty zmučený, nebohý
naděje skrývá se za oknem
na nebi, jež dnes nám zšedlo
zevšednělo

tolikrát již čtyři léta uběhla

Jane, Ty básníku samoty
nořený v pustinu ticha
jediný pták je a verš
co ve Tvém tichu vždy dýchá

Kampak se poděla myš
as metličkou ji zametli
na výra tloukli

Kde je váš svět, Karlové a Jani
Proč je můj svět od vašeho
tak tíživě a tklivě
k nepoznání?