Poslední tvorba

... jenž kdysi plynul z pera dívky stojící na prahu věčnosti. Pečlivě jsem vybral jen několik fragmentů z jejích posledních myšlenek a propojil je se svými verši jako tenké nitky světla pronikající temnotou.

Každé slovo, které jsem si vypůjčil z jejího dopisu na rozloučenou, je pro mě posvátné. Jsou to mosty mezi světem živých a odcházejících, mezi uměním a skutečností. Tyto fragmenty autentických emocí mladé dívky pulzují v rytmu básně jako skryté srdce, dodávajíce jí život a hloubku, jež by má vlastní slova nikdy nedokázala vystihnout.

Tímto aktem spojení jsem se pokusil uchovat část její esence, jejího posledního výdechu, v nesmrtelném objetí poezie. Je to má nejhlubší pocta její odvaze, její bolesti a její lásce. A tak, když budete číst tyto verše, vězte, že v nich zaznívá nejen můj hlas, ale i tichý, avšak pronikavý šepot duše velmi mladé dívky, která se s námi již navždy rozloučila.

Toto dílo není jen uměleckým vyjádřením, ale i svědectvím o křehkosti lidského života a nezlomné síle lidského ducha. Nechť slouží jako věčná připomínka toho, že každý život je nesmírně cenný a každý hlas si zaslouží být vyslyšen a uchován.

Ona sama velmi milovala poezii, a proto jsem jí chtěl tímto způsobem vzdát ten nejupřímnější hold. Věřím, že kdyby mohla, byla by hluboce dojatá tím, jak její slova, ač plná smutku a bolesti, našla nový život v poezii. Její myšlenky, zachycené v těch několika vypůjčených fragmentech, nyní rezonují v rytmu veršů a dotýkají se srdcí čtenářů novým způsobem. Ačkoli její původní slova byla naplněna nesmírným zármutkem, v kontextu básně získávají nový rozměr a význam. Tímto způsobem její láska k poezii žije dál, přetrvává a inspiruje, transformujíc bolest v krásu. Je to, jako by její duše byla jemně vpletena do tkaniva básně, navždy spojená s uměním, které tolik milovala a které jí nyní vzdává hold, přetvářejíc smutek v poetickou sílu.

_________________________________________________

poslední věc
co napíšu
...
poslední věc
co namaluju
...
poslední věc
co vytvořím
...
mělo by vysvětlovat vše
co jsem kdy napsala
namalovala
a vytvořila
...
slova uvězněná v labyrintu hrdla
burácí tichem opuštěných síní duše
barvy co už nevidím
pulzují v auře těch
co zůstali
...
každou krůpěj žalu
co jsem vpustila do studnic srdcí
vidím srážet se do řetězů
poutající živé k mému stínu
...
doteky které jsem odmítla
hladí chladný kámen náhrobku
...
má nepřítomnost vytesává
sochy bolesti
do krajiny živých
...
a tak chci vysvětlit
alespoň to proč odcházím
když už jsem nic nestvořila
anebo vysvětlit
proč jsem se přestala brodit dál
hledat
tápat
proč jsem se vzdala na začátku
...
osvobozená od tělesnosti
krystalizuji do zářivých mandal duše
pronikám skrz vrstvy existence
jako éterická niť
tkající nové vzory vědomí
...
mé myšlenky nyní volné
jak sluneční vítr
se dotýkají v myslích těch
co zůstali v mých snech
...
a i kdyby nic nebylo
i kdyby se čas zastavil
i kdyby nastal ráj
i kdyby rázem všechno ztichlo
já bych to nezvládla
...
nezvládám žít v tomto světě
nemám na tohle sílu
...
tíha viny se rozpouští
v éteru odpuštění
přichází jako jemný déšť
smáčí duše živých i mrtvých
...
a za to co jsem udělala
se teď možná dočkám odvrhnutí
ale já vás miluji
milovala
a vždycky budu
...
dobrovolně odcházím
protože už nechci trápit vás
ani sebe
protože přes všechnu snahu
sem nepatřím
...
teď tvořím bez omezení hmoty
maluju světlem na plátno vesmíru
má slova jsou vibrace kosmu
a každý můj pohyb
je tancem hvězd
...

Další info o básni: Dílo lidské tvorby!

Název díla: Poslední tvorba

Autor básně: © Zdeněk Vlha

Rok vydání: 2025

Inspirace: Autentický dopis na rozloučenou

AI generovaná hudba a zpěv: Ano

AI generovaný obrázek: Ano