Husitské bouře

Husitské bouře, to poslední tažení
Pryč chtěli od nadvlády Nového světa
Půlka Čechů padla. Patnáct let trvaly
Pak přišlo pokání a nekonečná tma

První, druhá, třetí - štěstí bylo naše
Křižáci si s úprkem do pekla táhli
Šlechta i papež se stále na nás mrače
My loutkami s neviditelnými táhly

Když si nevíš rady, rozděl je, podplať je
Neví, co činí a neznaje morálky
Pak doraz je, když už na pravdu je pozdě
Sleduj, jak hynou. To vše pozoruj zdálky

Bratr vraždí bratra - jen ve jménu dobra
Kde je však pravda, kam se poděla v čase?
A mnohem více, když mzda mu přijde dobrá
Je schopen zvěrstev, morálka v dáli zase

Plemeno je předurčeno k utrpení
Nitro strádá i nemáme pokoje
My hloupostí a tlakem jsme umrtveni
Možná svět již v tom nějakou dobu je

Jaká živá bytost by to dopustila
Naše matky přicházejí o nás, děti
Duše trpí. Je nová, však probudilá
A Slunce vrhá stíny mečů od pěti

Čas, ten prokletý čas zvláštně lidem plyne
Kopí osudu probodne srdce vedví
Možná je, bude času lépe beze mne
Vždyť můj život zdál se tak šedý, bledý

Zas a znovu neznámý křižák osudu
Jednou skonám tam a pak na druhé straně
Opět sám, v bolestech, v tichém srdci tluku
Zemřu...už ani nevím kolikrát přesně

A pro co? Pro co přesně umírám znovu?
Znovu a znovu, kam sahá moje paměť
Trpět i zabíjet, přidávat se k lovu
Pod falešným křížem už se nechci klanět!

Já žil mnoho životů, konal dobro, zlo
Můj duch je nesmrtelný bojovník s časem
Něco uvnitř duše však rázem zamrzlo
A ta náhlá změna mě dostala až sem

Zápisky křižáka
Před bitvou u Lipan
+30.5.1434