Stínová hra v kostky
Stínová hra v kostky
Sbírka: Když slova pláčou
kostky vrhají stíny
na mou cestu
rozhodnutí co jsem učinil
teď stále v sobě nesu
~
stíny minulosti v srdci cítím
jak tichý smutný květ
co přestal barvou kvést
~
bez vůně je prázdný dům
ticho šeptá v každém rohu
v chladných stěnách starý Bůh
~
zašedlé vzpomínky visí na stěnách
zapomenuté obrazy ztracených tahů štětcem
zátiší snů jak zahrada mrtvých doteků
~
ozvěna krákajících černých krkavců
v prachu pavučin
a na zaprášeném parapetu
umírá bzučící včela
~
kdybych tak mohl vrátit čas
otevřít portál snů
vdechnout život do tichých vět
zaplnit mrtvý tón nadějí hudby
~
že něco nového ze mne ještě vzejde
a prázdno stane se zapomenutým
~
v každém kroku co je kruhem slyším svůj křik
ještě stále chci žít a dýchat nové zkušenosti
chci znovu najít barvy co ztratili své nebe
postavit most přes propast života
ze dřeva snů a oceli zklamání
~
s vírou se spojit a tančit
na motýlí vzdušné cestě
láska je světlo
co vše napraví
~
propast mluví
v jinotaji
~
chceš-li mě přejít
musíš věřit
láska je zázrak
co rozkvétá v tobě
~
kostky padají
stíny vrhají
každé rozhodnutí co jsem udělal
zůstává jako ozvěna v srdci
~
co mohlo být kdybych jinak hrál
~
v očích tvých jsem viděl svět
teď už jen prázdný je ten let
co nás rozdělil
~
stíny kostek padají
a já se ptám
kolik ztracených snů
mi čas vzal
~
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Moc hezké, srdíčkem napsané...
16.06.2025 19:13:41 | Marťas9
Je to přesně tak Marti, jak píšeš. Je to hluboce intimní a osobní báseň mého srdce. Je tím, co jsem prožil a co jsem hodně cítil a stále cítím v těch nejhlubších rovinách mé bytosti.
16.06.2025 20:09:40 | malé srdce - Z.V.
něco z tebe jistě ještě...
kroky mnohými prošoupals podrážku bot
nebo naboso šels mechem-střepem
ale tvá cesta pokračuje
spousta toho čeká - "na srdce, na člověka"
všechna kdybych nech spát
a pojď
o život budem hrát
tak aby dobrej pocit
duší procit*
16.06.2025 14:30:46 | cappuccinogirl
Ahoj Cappuccinko, děkuji Ti za krásnou reakci na mou báseň! Máš pravdu - cesta skutečně pokračuje...
Líbí se mi Tvůj obraz prošoupaných podrážek a chůze naboso mechem i střepem.
Každá zkušenost, bolestivá i krásná, zanechává stopu.
16.06.2025 16:41:45 | malé srdce - Z.V.
Nebojím se říci, že je to mistrovská kompozice, nevím proč mi nyní na mysli tanou zrovna překrásně vystavěné pavučiny křižáků. Znamenitá báseň. ... ST**
16.06.2025 12:32:16 | Pablo Kral
Děkuji Ti Pablo za krásná slova. Nesmírně si jich vážím. Tvé přirovnání k pavučinám křižáků se mi moc líbí. Pavučina je křehká, ale zároveň konstrukčně velmi silná. Jako básník tká své verše ze své prožité bolesti a zkušeností, tak i Křižák tká velmi trpělivě svou síť.
Na kompozicích si dávám opravdu hodně záležet. I když ne vždycky se mi to podaří napsat podle mých představ. Někdy, když se vracím, ke starším básním a znovu si je pročítám, tak si říkám, že jsem je možná mohl napsat trochu jinak. Ale zrovna u této básně cítím, že bych tam už nic neměnil.
16.06.2025 16:52:10 | malé srdce - Z.V.
Krásné!
16.06.2025 08:40:48 | Rafinka
Milá Rafinko, děkuji Ti za Tvé krásné slůvko a objímám Tě... :-)
16.06.2025 16:53:07 | malé srdce - Z.V.
Neskutočná jazda emóciami! Majstrovsky vykreslené!
16.06.2025 07:34:19 | IronDodo
IronDodo, věrný čtenáři, pro Tebe mám jen jedno slůvko - DĚKUJI. :-)
16.06.2025 16:54:04 | malé srdce - Z.V.
.....Kdo ohlíží se stále zpět,jakoby zkameněl....kdo upíná se,jen vzpomíná,lítostí zaplavuje
vnitřní svět,jakoby zavřel sebe,uvěznil,v propasti oněměl.....
Známe to v různých obměnách téměř všichni,kdy si nás různé závislosti,někdy tvářící se
rádoby bohulibě,tak nějak omotají ,že se nedokážeme pohnout a vyrazit dál po své cestě.......To dáme.....ony lekce Bytí tady......vždyť "víme",co máme dělat......vrátit se tam,kde to dobře známe a kde znají nás......Ji./úsměv/..jinak jasně zpracováno...
15.06.2025 20:59:46 | jitoush
Já vím, jitoush, že máš pravdu. Uvěznil jsem sám sebe v minulosti a ve vzpomínkách a nedokážu se otevřít něčemu novému. Je to tak a já to ani nepopírám...
15.06.2025 23:33:44 | malé srdce - Z.V.
