Chtěl bys vrůst do země
A na tom místě
Na tom tvém místě
Už roste tis
Můžeš si počkat
Pár století
Než zajde stářím
Pokud do něj neuhodí blesk
Pokud ho vichřice
Nevyrve i s kořeny
V zoufalství zahodíš srdce...
Ale stejně ho zase najdeš
Na své pouti
Tímhle bláznivým světem
Jen hlupáci
O sobě nikdy nepochybují
v zoufalství zahodíš srdce...uhh, pěkný obrat.. No celá básnička je krásná..
13.08.2007 19:12:00 | Miss_Andie
Vykvést kořeny k nebi,
se srdcem zarytým
do hlubin těla tvého
Okolo tebe větvemi
vytvořit baldachýn
z nahého citu mého
17.04.2007 15:05:00 | HarryHH
...nevadí, najdu si jiné místo...třeba se mi bude jinde růst líp...ponechám si iluze...nerušit - nezrušit - a jak je to dál?...třeba osud napoví...a díky...JardaCh svou návštěvou vždycky potěší...
16.04.2007 23:11:00 | Lota
... ano ... je jedovatý ... ovšem kromě jedné části ... a také dlouhověký ...
16.04.2007 16:58:00 | JardaCH
tis je ale jedovatý, už nám pumpovali žaludek ve dvou letech, nám botanikům zvědavým, to je ale mimo mísu
16.04.2007 16:39:00 | Jarky
... nechci růst z bláta
... kvetu nebem
... ale kořeny mi tam vždy zůstanou
... nechci vonět vzpomínkám ...
... budoucím kořenům ...
16.04.2007 15:41:00 | Marcella