Když pláčou housle

housle pláčou
když loučím se
s Tebou
~
zvuk smyčce
jak píseň
bez konce
~
připomíná mi
Tvé něžné ruce
~
zvuk letí jak okřídlený šíp
bolest zpívá v temném pláči
hvězdy ze skla prší do očí
zatímco svět spí
~
přeji si Tvůj návrat
mám Tě stále rád
lásko
~
NAMASTÉ
má duše se klaní Tvé duši
~
přes pavučiny
zapomenutých objetí
něha křehce splývá
v zahradě
pod hvězdami
smyčec loví kousek ticha
~
mé srdce bourá
pradávná prokletí
tisíciletá růže
se domáhá
spásy
~
každá struna
svůj příběh volá
touha v tónech
Tě znovu hledá
stíny ztracených snů
jen Tvůj hlas utiší
~
jak spálit tíhu
co mě svírá
jak najít světlo
co nikdy neodchází
na strunách času
hledám Tě ve vánku
co někde dýcháš
~
kde Jsi
~
a proč už Tě nevidím
proč necítím Tvé chvění
ve vzájemném milování
jak propletené listy
na stromě poznání
~
slíbilas mi věčnost
kde láska neumírá
teď hledám Tě v prázdnotě
která se neskrývá
~
proč ve svém snu bloudím sám
proč zůstal tu jen šepot prázdný
kdo skryl Tvůj smích
a Tvé doteky
před světem mým
~
s každou písní
a každým tónem
jsme si blíž
když díváme se na sebe
ve svém vlastním srdci
~
prázdno je klam
to vím
víc než síla lží
je střípek pravdy
co mi chybí
~
že už se nevrátíš
že už se nikdy nevrátíš

~