Když pláčou housle
Když pláčou housle
Anotace: Milované ženě...
housle pláčou
když loučím se
s Tebou
~
zvuk smyčce
jak píseň
bez konce
~
připomíná mi
Tvé něžné ruce
~
zvuk letí jak okřídlený šíp
bolest zpívá v temném pláči
hvězdy ze skla prší do očí
zatímco svět spí
~
přeji si Tvůj návrat
mám Tě stále rád
lásko
~
NAMASTÉ
má duše se klaní Tvé duši
~
přes pavučiny
zapomenutých objetí
něha křehce splývá
v zahradě
pod hvězdami
smyčec loví kousek ticha
~
mé srdce bourá
pradávná prokletí
tisíciletá růže
se domáhá
spásy
~
každá struna
svůj příběh volá
touha v tónech
Tě znovu hledá
stíny ztracených snů
jen Tvůj hlas utiší
~
jak spálit tíhu
co mě svírá
jak najít světlo
co nikdy neodchází
na strunách času
hledám Tě ve vánku
co někde dýcháš
~
kde Jsi
~
a proč už Tě nevidím
proč necítím Tvé chvění
ve vzájemném milování
jak propletené listy
na stromě poznání
~
slíbilas mi věčnost
kde láska neumírá
teď hledám Tě v prázdnotě
která se neskrývá
~
proč ve svém snu bloudím sám
proč zůstal tu jen šepot prázdný
kdo skryl Tvůj smích
a Tvé doteky
před světem mým
~
s každou písní
a každým tónem
jsme si blíž
když díváme se na sebe
ve svém vlastním srdci
~
prázdno je klam
to vím
víc než síla lží
je střípek pravdy
co mi chybí
~
že už se nevrátíš
že už se nikdy nevrátíš
~
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Už je to tady zase...řeka slz. Nemýlím se, tvé srdce je křišťálově čisté....Ten jejich příběh..nedával smysl, byl překotný a plný nedorozumění a strachu. Tak málo času..a přesto tam vzniklo něco pevného..jako odvaha lvice...jako kámen...jejich Láska musí zvítězit nad vším "pokušením"..jsme totiž jedno...byla to vždy jen jedna Láska...a i proto pokud se ti to nepovede já ti odpustím (není to tvá chyba). Nejde ani o mě ani o syna...myslím jen na tebe...budeš schopen odpustit sobě? Vím, že budeš potřebovat sílu...já ti jí posílám...občas když na něho myslela pulzoval ji rozkrok ( chtěla být tím hrnkem - dovnitř a ven - )občas jí bušilo to nevěrné srdce...ale stala se zvláštní věc...už delší dobu ji při všude přítomných myšlenkách na něj "pálí dlaně". Natáhne je k němu a obejme ho...jsou doma...v bezpečí...v klidu. Já ti věřím=tak jako věřím sobě.
21.07.2025 13:01:03 | Mirakulum Smeiros
Ahoj Mirakulum Smeiros,
jsem velmi vděčný, za tak hluboké komentáře. Za myšlenky, které posunou mou báseň zase do jiné roviny. Musím se jemně usmívat, jak dokážeš některé věci vycítit. Například, když píšeš o odvaze lvice, tak musím říct, že má milovaná žena byla znamením lev. :-)
Ano – ten náš příběh někdy opravdu jakoby nedával smysl, ale uvnitř sebe vím, že měl ten nejhlubší smysl, i když byl plný nedorozumění.
Naše vzájemná láska byla sobecká. Má milovaná lvice mne chtěla chránit, ale tu svou snahu posunula do té nejextrémnější polohy. A já zase jsem Jí měl lépe naslouchat a snažit se více Ji pochopit.
Líbí se mi, jak píšeš o jedné lásce – tím přesně jsme – taková Láska nikdy neumírá a i když se milované duše navzájem ztratí jedna druhé, tak to vzájemné spojení je trvalé.
Líbí se mi Tvé komentáře a děkuji Ti za ně. Líbí se mi, že nezůstáváš na povrchu, ale jdeš do hloubky sebe. To je v dnešním světe opravdu vzácné.
21.07.2025 21:35:17 | malé srdce - Z.V.
veľmi pekné
12.07.2025 06:26:26 | IronDodo
Jsem rád, jestli Tě to oslovilo a něco Jsi si odnesl. Z toho má každý básník upřímnou radost.
13.07.2025 17:25:15 | malé srdce - Z.V.
