Daleko za zdí

Naházel jsem na kolečko hromadu
ze srdce vytržených vět
abych mohl mezi nás
postavit zeď

nepřeskočíš
nepodlezeš

slunce si mě zapálilo
jako svou relaxační cigaretu

budu to já

kdo potáhne

tam

kde opravdové city
nejsou jen krásní mutanti
kde každým dalším pohlazením
nedojde k vyhlazení
kde se objetí dotkne i tvého vnitřku
a není to jen lidský svěrák

tam

kde prostě ty

už nikdy nebudeš