Děti

Náš poklad, naše jmění.

Krutí k sobě mohou být.

Mobil v ruce všechno mění,

slova umí nestačit.

 

Z noci vždy tak trochu den,

z mdlých tváří je mnoho slz.

Spousta jizev, žádný sen,

jen ukrojit znova z noci den.

 

Slov na jazyku jedovatých,

i nenávist závistí by zbledla,

vždyť bez zábavy není smích,

jen hra se trochu nepovedla.

 

V televizi zase kousek dění,

dětská duše v zajetí.

Vražda nebo znásilnění,

samota místo objetí.

 

Na jevišti prázdných frází,

z povyku pozlacený trůn.

Urážky se vzduchem hází,

když nasloucháme pitomcům.

 

Tragédii zpečetí pak čas,

obrazy zoufalství zaplaví sítě,

chvěje se a těžkne hlas,

pak je to ještě moje dítě?....