Déšť

Mlha se líně plazí po skle,
hrnek od kávy už chladne.
Listy z kalendáře padají,
jsem stín co v šeru stojí.

Tvoje bunda na židli visí,
vůně se s mlhou mísí .
Vím, že dnes už nepřijdeš,
a déšť příběh na okno píše.

Jsem stín ve skle,
co se dívá do mlhy.
Jsem stín ve skle,
čekám co přežije.

Možná dorazí slova,
co jsem ti říct chtěla,
když jsme v parku seděli
a v mlze jsme jen mlčeli.

Rádio hraje písničku
co mizí v městském šumu.
Chvíli přemýšlím,
jestli ji taky slyšíš.

Déšť stéká po oknu,
kapky kreslí cesty dolů.
A já si představuju,
jak vše se halí v mlhu.

Jsem stín ve skle,
co se dívá do mlhy.
Jsem stín ve skle,
čekám co přežije.

Možná dorazí slova,
co jsem ti říct chtěla,
když jsme v parku seděli
a v mlze jsme jen mlčeli.

A možná je to lepší takhle,
když všechno jen tak plyne,
jako ty kapky na skle,
až si je mlha vezme.

Jsem stín ve skle,
co se dívá do mlhy.
Jsem stín ve skle,
možná se něco změní.

Možná dorazí slova,
co jsem ti říct chtěla,
když jsme v parku seděli,
a v mlze jsme mlčeli,
tak moc jsme mlčeli.

Zhudebnění opět provedla má dcera pomocí programů snad už brzo sladíme i živý zpěv. :)