Útěk

Víš s čím bojuju... ale vlastně nechápeš to.
Asi je to tím, že bez lásky to jde jen těžko.
Já jsem s tebou šťastná, ty to jenom říkáš,
a kdykoli v životě zakopnu, srdce zamykáš.

Nejhorší je, že já tě nemůžu nenávidět,
nedokážu ti říct nic, co by tě zranilo - jak vidět...
Ne - nejhorší je, že nic z toho nejde v dobrém.
A tobě... to nedělá nejmenší problém...

Co mám dělat? Sedím tady v koupelně.
Přemýšlím o smrti - té dámě nádherné...
A konečně cítím trochu naděje...
Myslíš, že alespoň ona si mě vybere?

Myslíš, že alespoň pro ni budu dost dobrá?
Myslíš, že jí vadit nebude, že jsem nemotorná?
Myslíš... že si mě vezme, i když jsem někdy unavená...
Že když budu smutná, můžu se jí opřít o ramena?

Zní to jako sen... zní to jako štěstí...
Asi to, co hledám, beze vší té lesti...
Kterou nabízí mi život, presto že jsem chtěla jen...

...chtěla jsem jen aby mě někdo upřímně miloval.

To je vše...

A on mi ani tohle nedopřál.