Slzy uložených dotyků
Slzy uložených dotyků
Anotace: Ano, píšu o tom znovu a znovu... Protože to stále bolí. Tentokrát přes obraz prázdné vázy, která stále čeká na objetí ztracené květiny.
má bolest zkameněla
do ametystových slz
střepy vzpomínek
už nezraní
do dlaní zaryl se krystal
z minulosti vystavěný
křehký chrám
s prasklinami
v průsvitných zdech
mihotá slabé světlo
zhasnutých svíček
chuť popela v ústech
ozvěna kroků
v prázdných chodbách
slzy uložených dotyků
z vypáčeného srdce
tuhnou v led
hodiny tikají
olověným závažím
kyvadlo kreslí
oblouk času
opuštěné mrtvé zdi
přijímají pláč
dřevo vrzá
svým tónem
rozbíjí smutek
vzduch voní
po zapomenutých
květinách —
v prázdné váze
stále čekají
co slova nevysloví
duše cítí
v ledovém odrazu
tvé nepřítomnosti
v něm taje
poslední kapka
naděje
skleněná jak naše láska.
~
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Píšeš, co potřebuješ vydat - píšeš, čím žiješ...
Dýcháš, jen proto, abys šel dál - a přitom tě něco stále poutá, drží se tě láska, na kterou nezapomeneš.
Jsi jí plný, přetékáš žalem, vzpomínkami a tak si aspoň trochu psaním ulevíš, srdíčko*
A tím, co ze sebe vydáš do řádků - oslovuješ druhé, píšeš dotykově. Nedá se kolem tebe jen tak projít. Já třeba přečtu pár prvních slov a jsem v tom - nacítím - a to mi moc dává.
Slzy uložených dotyků - Z.V., i já mám uloženo, i o mý tváři jich skanulo - nepočítaných, tyhle nemá smysl počítat, jen si jima musíš projít, abys aspoň na chvilku "vybolavěl"**
Promiň ten dlouhej koment*
19.07.2025 22:44:56 | cappuccinogirl
Děkuju Ti Cappuccinko za tahle slova. Za to, že Jsi to tak hluboce pochopila.
Máš pravdu - píšu, čím žiju. A někdy píšu, abych vůbec přežil. Ty slzy uložených dotyků - to jsou všechny ty momenty, které už nikdy nebudou, ale pořád je v sobě nosím jako křehké krystaly.
To, že nacítíš - že Tě to vtáhne hned od prvních slov - to je pro mě největší dar. Znamená to, že ta bolest není marná. Že když ji přetavím do slov, může se někoho dotknout, někomu pomoct pochopit vlastní ztrátu.
Vybolavět - to je přesné slovo. Psaní je jako pouštění bolesti po kapkách, aby člověka nezahltila najednou.
A ty tvoje slzy, co skanuly... vím. Chápu. Všichni, kdo jsme někoho milovali a ztratili, máme v sobě ten křehký chrám s prasklinami. A někdy stačí pár slov, aby se znovu otevřel.
Neomlouvej se za dlouhý komentář. Naopak - díky, že ses nebála sdílet. Že jsi ukázala, že v tom nejsem sám.
20.07.2025 12:12:02 | malé srdce - Z.V.
