Epitaf

 

Ve tři ráno tiché místo probudí ostrý zvuk,

rána, naštěstí se nic nestalo.

Jen vedle, zastřelil se kluk,

asi mu to za to nestálo,

vidět téct tu krev ze svých ruk.

 

Ve dni slunečném viděl jen stíny,

na hřbitově mrtvé vylézat z hlíny,

příběhy četl vždycky od konce,

většina jej měla za pitomce.

 

Místo zítřka díval se zpět,

kolik by toho mohlo změnit pár vět?

Místo budoucnosti, dospělosti a stáří

přemýšlel jen, jak vypadá slza na jeho tváři.

 

Na jeho pohřbu nesmutněte,

změnit už to nemůžete.

On je teď již v míru,

když už v srdci nemá díru.

 

Jestli je tam nějaký bůh,

již jsem s ním.

Za řadou nekonečných duh,

se uzavírá můj životní kruh.

Jen klid a ticho, můj poslední rým.