Anotace: Jedná se o introspektivní pohled do mysli na nepřítele zrozeného z vlastní minulosti.
Nedá mi spát,
přál bych si vrátit čas.
Mít čistou tvář,
je základ toho být já.
Na srdci žal,
co táhne do hlubin,
prohloubit myšlenky...
Prohloupil bych, kdybych se neudusil sám.
Koukni do mých očí,
jsem dobrý člověk,
nebo je to jen jedno z mých přání,
co mi drží naději?
Já potřebuji znamení
a půjdu do toho po hlavě.
Klidně nabiji ostrý do hlavně.
Proč musím být ten,
co říká, že vše dobře dopadne,
když sám nevím, co jak je.
Vyhoď mě z okna ven,
bude ti líp.
Nebudeš stydět se víc
za mě, mý a moji mysl,
co je vždy v opozici.
Nechci víc....