Vlny v oceánu

Poprvé stojím na břehu oceánu

a cítím se bez elánu.

Ač mě voda, moře, teplo a palmy nabíjí,

sklíčenost je stále zde a nepomíjí.

I proto opět držím papír a tužku,

své řádky píšu a dá to fušku.

Verše skotačí mi v hlavě každý den,

jako by každý měl být poslední, amen.

Ač začátek lepší se zdál,

jako by si osud zase hrál.

Osud dostihne mě velmi,

rychlostí kočkovité šelmy.

Své nohy namočím ve vlnách,

nechávám se unášet ve snách,

stejně jako vítr vodu odnese,

mě popadá zase jen skepse.