Tma

Všude lesknou se v tmách

hvězdy v několika řadách,

přijď ke mně, hvězdo, blíž,

jinak mě neuslyšíš.

 

Tmavé louky, tmavý háj,

kraj temně obléhaj.

Vše je v černém kabátu,

neztráceje temnotu.

 

Sedím na kraji meze,

vyzývám hvězdu z nebe,

snad dolů brzy sleze

a noc odvede.

 

Tma mě ze všech stran obklopuje,

černočerná náhle koroduje,

marně čekám na sluneční zář,

která chová se jako tajnůstkář.

 

Marně čekám na slunce,

které ještě spí,

tmy jsou ještě unce

a stále ještě bdí.

 

Vyjde, nebo nevyjde?

I vlk již nevyje…

A než zakokrhá kohout,

hin zpátky do pout.