Anotace: Báseň o strachu, tmě a tak trochu sám ze sebe....
Před hudbou zloby a zmaru
Dveře laskavosti bližního vykopnuty silou
Vidím v nich vzdor bohabojnosti auru
Notně zlobím se na všechny a pod parou
Když vcházím do těch sklepních vratů
Skřítky tmy a duchy všech dávných
Byl bych rád, kdyby zlo šlo do věčných světů
Zvuky ozívají se ze sklepů hlubin temných
Toť ovšem to jen stín dávných dějin
Bojujme prosím s klubkem zmijí
Vylézajíc odevšad z temných hlubin
Za moc dlouhý čas bludy v nás mizejí
Pojďme do nich, do těch bludů
Sakryš, kde skrýti před strachem v sobě samým?
No tak, kdo otevře ty dveře našich osudů?
Černý sklep a věčný smutek v srdci mým
31.03.2026 17:44:24 PIPSQUEAK
Strach mít můžeš, jen se nesmíš bát. Rozsvítila bych si, zase bude dobře.
31.03.2026 08:42:06 šuměnka
před vlastním strachem se NIKDY NIKDE neschováš
a zkoušet to, je ztráta energie a vlastní síly
jen postav se mu čelem a pozdrav, že jsi rád, že se s ním znáš
a že už bylo dosti honění se - a načase je, abyste se pochopili :))