Černá

Zhudebněná verze AI - SUNO
Chci vykřičet do světa tu větu prázdnou,
v dálce uslyšet ozvěnu nás dvou,
zatím se ale jen ztrácím ve tmě,
tak v tom tichu, prosím, veď mě.

Když sáhnu si do svědomí,
mám ho černý jak mraky,
kamenný srdce, křídla mám černý taky.
Na pustý cestě uvolňuje se tér,
teď už asi těžko změním směr.

Chtěla jsem doleva, proto jdu vpravo,
je to tichá bouře před popravou,
je to tichá voda, která mě omílá,
do závratě světa stínu posílá.

Tak kdy se probudím
z toho zlýho snu,
ve světlo proměním
tuhle černočernou tmu?

Chci vykřičet do světa tu větu prázdnou,
v dálce už neslyšet ozvěnu nás dvou,
zatím se ale jen ztrácím ve tmě,
tak v tom tichu, prosím, sveď mě.

Když sáhnu si do svědomí,
mám ho jako mraky černý,
to jenom z povahy mý duše věrný.
Na pustý cestě uvolňuje se tér,
už ale nechci měnit směr.

Nechci už doleva, půjdu dál vpravo,
i kdyby to bylo ticho před popravou,
ať si mě ta tichá voda omílá!
Jednou budu vědět, že jsem to prožila..

Tak kdy se probudím
z toho zlýho snu,
ve světlo proměním
tuhle černočernou tmu?