má drahá bývalá agentka Nikitka

z m i z e l a

toho  večera

všobecně  bzučícího  i  bručícího rautu

během  kterého  se  zvracívá

jen  pokradmo  decentně

a  nenápadně  do  vlastní ch  kapes

p r o s t ě    s e    z t r a t i l a

a  taky  ji  nikdo  nehledal

krom  pár  znuděných  stínů...

stočena  do  klubíčka  blízko  východu

  z  jednoho  opuštěného  reznoucího

 ropovodu

  spala  lehkým  zlodějským  spánkem

záhy  ji  však  vyrušili

 dva  přiblble  komisní  agenti

kterým  bylo  hnusně   cítit  z úst...

„Svět  je  jako  pukavec  na  hniličko“

zakňourala...

„ teče  z něj  už  jenom  převážně

  močůvka  zimpotentnělých

vulkámů...“

„ S H I T „

„ vím  kde  je  v Himalájích
ještě  pár  dutých  hor

v jedné  z  nich  vyšívají  

 někteří  mí  trpěliví  dobří  přátele

slogan:

"TMÍCÍ  TMA  SE  JEVÍ  DOSUD

NATOLIK  ŘÍDKOU.

ŽE  ZEMĚKOULI  ZKUSMO

  OHRYZÁVÁ. JEN  NĚKOLIK  MÁLO

TUPĚ  BEZKŘÍDLÝCH  PADLÝCH  ANDĚLŮ...“