Zahlédl jsem lesní vílu,
na paloučku tančila,
bylá štíhlá jako proutek,
nádherně se vlnila.
Plavé vlasy po kolena,
sluncem se ji třpytily,
oči modré jako chrpy,
velmi se mi líbily.
Jak jsem se tak na ni díval,
náhle jsem vám láskou vzplál,
neboj se mě krásná vílo,
já jsem se zamiloval.
Její pohled posmutnělý,
přehlédl mě celého,
lesní víla nemůže mít,
člověka za milého.
Občas se to přece stává,
královna to dovolí,
ty však nejsi správný člověk,
do lesů či do polí.
Měla pravdu, zatraceně,
přiznal jsem to váhavě,
lesní víla patří lesu,
já zas žiji v Ostravě.
Takhle moje láska končí,
sotva vlastně začala,
cítil jsem se velmi špatně,
víla tiše plakala.
No tak jsme se rozloučili,
každý máme ten svůj svět,
často ale, to mi věřte,
moc rád bych se vrátil zpět.
...tohle asi právě žiju
a chtělo by to rázný set
kolikrát se v prsa biju
chci vydržet to do sta let?
19.11.2007 16:42:00 | simsa
Hmm, přemýšlím, kolik z nás má asi v sobě příběh s baladou...lásku nenaplněnou...a snad asi realitou života nepotrhanou...kakra, nějak jsem se dneska u tebe zasnila...neboť tu bývá spíš veselo...
14.11.2007 10:54:00 | Lota
jééé moc hezký,škoda že to nevyšlo stou vílou,moc nádherná báseň fakt povedená.
11.11.2007 15:59:00 | Aluna
Zakázaná láska mezi druhy myslících bytostí. Hezké. Škoda jen, že víla zajde v kouři velkoměsta. Člověk městský zas neocení její kraj.
09.11.2007 16:24:00 | Rikitan
taková škoda,no jen pohádky končí dobře,ale les je les,lepší jak začouzená Ostrava.
09.11.2007 14:02:00 | mikyša
...souhlasím,že každý máme svůj svět ...občas do toho tvého zavítám ...
07.11.2007 22:56:00 | WhiteSkull
my to máme zase opačně...
teď žijeme v lesích..:D tam, kde místo tramvají cinká divný hmyz:D
07.11.2007 19:47:00 | Favi
Jemne a krehke, pripomela jsem si pohadky i dnes se k nekterym moc rada vracim..
07.11.2007 19:36:00 | carodejka