Anotace: 1. zákon Vesmíru - kauzalita / což není jen mechanický vztah „akce reakce“, ale jemné tkaní souvislostí, které nás formují
.jpg)
Vezmeš-li kámen do dlaní právě teď
a roztříštíš jím vody hladinu
kruh za kruhem se rozšíří, jak platná výpověď
než v dálce zmizí - zápis o činu...
Slovo, co vyšleš do větru právě nyní
vítr zas přinese v ozvěně zpět
myšlenky klíčící si - v realitní síni
tvarují svět - kde žít chce list i květ...
Nic není ztraceno v prostoru mocném
každá věc v čase si dozraje po svém!
A skutky, ať zlostné nebo harmonické vším
vždy jednou dovinou nějak se zpátky
v tichosti, v bouři, pro symbion a rým
tvůrci jsme osudů – z činů a vět posouváme kladky...
**
05.05.2026 19:20:35 šuměnka
jak na tohle narazil? :)
potřeboval aby upravit, jako mnoho dalších z té doby
ale myšlenku má fajn :)*
díky
06.05.2026 19:18:28 Souputník
Jak? Když tady na Literu narazím na někoho, kdo některé věci vnímá stejně, tak si postupně pročítám všechna díla dotyčné nebo dotyčného...
A s tou úpravou to chápu. Také mám potřebu své básně po letech upravovat. Ale to je prostě vnitřní vývoj... :)
06.05.2026 19:21:23 šuměnka
jistota je - že vždycky narazíš na někoho, kdo věci stejně vnímá
to je ten zákon rezonance - co Vesmír stále snímá :)*
krásný večer měj a děkuji moc
05.05.2026 19:03:08 Souputník
Kdo vítr zasévá, bouři sklidí,
škoda, že dnes, málokdo to vidí.
A škoda, že tolik lidí
jen po hmotném se pídí.