Stvořil jsem atlas,
atlas tvého těla.
Nevim zda-li tehdy
jsi to vůbec chtěla.
Nakreslil jsem nížiny,
jen krásné a hladké,
vůně jarní krajiny.
Nakreslil jsem palouky,
stromy, řeky, jezera,
a ty jsi vždycky věděla,
- v nich topit jsem se chtěl.
Však,že mohou vyschnout,
tak to jsem nikdy nevěděl.
Nakreslil jsem kopce, hory,
pohoří...
a v nich plno zvířat...
Nakonec nakreslil jsem nebe,
mraky a velké slunce,
které se vždy usmívalo.
Atlas byl tak barevný,
zdál se krásný,
avšak jednu věc jsem nenašel,
a nakreslit ji nemohl....cestu.
Cestu do hlubin tvé duše,
snad pro mě skrytá byla,
tak v atlase se nezjevila.
díky vám...
30.03.2012 00:13:04 | greenus
To by bylo mnoho atlasů v archivech. Hezky pojaté.
29.03.2012 14:04:32 | zaba.zuzla
Líbí, i ten nápad a smutný závěr, a má pro mě melodii.
29.03.2012 14:03:31 | valerie emilie