Zlínský restaurant

Začal jsem
PSÁT.
Za zády kdos
TRHL
dveřmi.

A k mému úžasu
a vlnami rozhlasu
s patosem v hlase
ADELE
s písní k filmu
o agentovi,
chci vykřiknout

Do p...le!!

Až natolik se zlobím.

A navíc
avizovaná
zeleninová obloha
byla natolik
MALÁ,
že ji má
osoba
stěží
rozpoznala.

A možná
se mi jenom
ZDÁLA.

Obsluhy
okolky
v kaluži oleje
HRANOLKY.
Žaludeční neduhy.
„Poslat na Vás
soudruhy
z RaJ(e)!"
Ona myšlenka
ve mně
zraje.

Leč semlel je čas
a režim,
ovládat se
snažím,
já toužím
po stejku

TY BEJKU!

Baštím
málo,
co by za řeč
STÁLO.


Z kuchyně vyplul
kuchtík
s účesem
Hejmy.
Byl na chlup
STEJNÝ.

„Nevaříš dobře!“
Chtěl jsem říct.
K lidem
se chovám,
bodře.
Polknu
ještě několik
lžic.

Nevím,
zda činím
MOUDŘE.
neřeknu Hejmovi
NIC.

Přestože řídím
budu muset
POŽÍT
jednu z mnoha
zdejších
SLIVOVIC!!