V ospalé díře

Počasí,
že by psa
jen s těžkým
srdcem

VYHNAL.

Koženou obuv
rozežírá
i moje nervy
kal a špína
plískanice
a
MLHA.

Doslova skluzem
po schodech z mramoru

Ujíždím

NAHORU.

Dobu vzniku
neřeším,
ale za SOUDRUHA
dávivá MLHA,

bolševiků...

Vnikl jsem do útrob
jídelny,
výčepní kýchl
namísto pozdravu
nepotěšil....
a teď,
abych se i léčil.

Na stole čočková
marně hledám uzeniny
na půli židle
SEDÍM
zrakem pobízím čas,
už aby bylo
po poledni,
něco mi říká:
"TAK SE ZVEDNI!"

Rozhlížím se,
ani se nedivím,
že tady nikdo není.

MÁM ZMIZET?

K obsluze
vyděšeně
dotaz vznáším:

A druhý chod bude
jaký?

"BUDE!"

odpověděla z patra,

"hranolky,obloha
a
JÁTRA!"

Tak nejen interiér
je za ZENITEM
také jídlo
nejspíš bylo
HITEM
v době Husákovy
"OBRODY"

Jsem otrávený
spálenou játru
nemohu pozřít
snad jen hranolky...

Kvapně dopíjím čaj
na letitém ubruse

a schody namrzlé
beru poklusem

či spíše skluzem


ZOSTUZEN!