Někdy chodíme tu se slepeckou holí,
vypouštíme z úst ty věty plané,
slibujeme pohádkové hory doly,
aniž bychom věděli co se zítra stane…
My, lidé prostí, každý z nás tak činí,
maluje na zeď stopy bílých delfínů
a druhé pak z těch prohřešků viní,
když nesplní tu odpřísáhlou dolinu…
Vždyť ze slibů většinou jen chyba vzniká,
která znovu v další sliby pokračuje,
nevěš lidem bulíky na nos, osud říká,
ale stejně každý sobě i jiným ubližuje…
Týrá sebe a vede citů vleklé války,
co chtějí zapomenout v kapkách rumu
a mysl v nás tajně uráží ty dálky
konkurenčních bojů srdce a rozumu…
Někdy chodíme tu se slepeckou holí
a ne vždycky nám sen a plán vyjde,
ač naslibováno máme hory doly…
Prosím, už nikdy nikomu neříkej nikdy,
každé nikdy totiž jednou přijde
a pěkně zabolí…
Nikdy neříkej nikdy. Toto pořekadlo není jen tak. Má v určitém smyslu hodně pravd v sobě. Právě, že člověk si utváří plané sny, a pak zase naletí. Já to znám taky. Hodně sem se zklamala v klucích teď. Ale snad na obě čeká ten princ někde a brzo se objeví a zůstane s námi do konce našich životů :)
19.02.2013 08:56:37 | Nikolka
jj je to hodně pravdivé ;) a zase naletíme a nikdy se z toho nepoučíme, to je začarovanej kruh...mě taky zklamalo hodně lidí poslední dobou, ale tak věřím v to, že se to jednou někdy otočí :-)
19.02.2013 15:24:59 | Jiná