U lékaře part III

Opustil jsem bydliště
v podstatném

předstihu,

to abych byl
v čekárně první,
během své chůze
pozřel jsem

koblihu,

dá se říci

v poklidu...

Byl jsem u lékaře
dříve, nežli personál.
Jen aby ten doktor
nestonal.

Neznám se v roli,
v níž jsem agilní
ba přímo akční...

Zvláštní,

očima tlačil jsem
ručičky hodin
přímo žadonil:

"Doktore,
už ordinovat začni!"

V čekárně
bylo tak bílo,
umělé obložení
zářilo
jako sníh
v němé
krajině
na horách.

Nezvyklá situace
usedám
tak strašně sám.

Vzápětí
usměvavá žena,
drobná,
v bundě
se zvířecími motivy,
pohlédla mi do očí,
jako by mě znala,
ta lehkost
a samozřejmost

projevu,

rázem chtěl bych ráj,
být Adamem
a jí
pojmout za Evu,
jen nyní
v emočním
záchvěvu.

Táhlý
byl její pozdrav,
plynul
tak vláčně.

Její pozdravení
se linulo jako kouř
kadidla
a z pološera chodby
vystoupila
její postava,

vnadidla...

"Kéž by byla donaha!"

Poznávám v osobě "Evy"
sestru,
v tomto civilním oděvu
ji neznám,
v myšlenkách
jsem nezmar.

Hned po pár minutách
podsaditý muž
s lejstrem v ruce
přišel ve společnosti
dávivého kašle.

Džínsy měl
pod vyklenutým břichem

na šle

- tak těžce dýše.

Vtěsnaná duše
do statné
tělesně chýše.

Bruneta
protkaná melírem
vplula
tak tiše,
tísní se v koutě
bez známky života.

Nakonec
vojenským krokem
muž s knírem,
ve středním věku,
pozdravil hlasitě,
krátce,
v místním dialektu,

svalil se vedle tiché paní,
bez otázání,

krčil jsem se opodál,

doufal v "Evino" vyzvání!