Přiznání IV.

Anotace: Já mám strach, že už to ani není báseň. Spíš terapeutický vnitřní monolog.

Přiznání IV.

Mám toho silně dost
a neumím to říct
a mám strach TO cítit
mám strach cítit cokoli
jsem svázaná svýma rukama
a rdoušena svým jazykem
zalykám se
vypadnutými zuby
Nebojím se ničeho než sebe
než sebe mého hloupého
zasranýho já
Nutím se cítit nemorální věci
nutím se lhát si a nutím se lhát tobě a nutím se lhát vám
Je to zlý, kurvy
Nikoho nenávidím tak jako sebe
nejvíc haním tu pitomou obscéní duši
která mi šeptá divný myšlenky o lásce
a kráse a míru
a tobě
A to mě teda neskonale sere