Falešný tón

 

Hudba mu byla vším

 

I ženy

vybíral podle tónů.

Každá mu zněla jinak

Miloval harfu,

zbožňoval housle,

jiná hladila sluch flétnově

jak dráty probírané větrem

Našel i dívku

s rozsahem piána.

Snesl i harmoniku…

Jen kolovrátek ne…

jen kolovrátek,

jako flašinet

urážel jeho cvičený sluch

 

a tak poslouchal ženy

jako  akordy, staccato,

clissanda,

i jejich malé dissonance

však neslyšel sám sebe

 

Když oslavil Ježíšoviny

potkal tu

co zněla jak orchestr

čistě:

Hoboje, lesní rohy,

violoncella.

Hluboké tóny fagotů

i kontrabasů.

Občas tympán…

 

Rozhodl se:

Ta je poslední !

 

Na další schůzce

se již nadechoval

k vyznání

když se zeptala

hlasem violy:

 

neslyšíš tu někde

flašinet?

Neslyšel, ale kývl…

 

Díky, pravila viola o kvartu níže.

Nečekala jsem,

že to pochopíš