Hraj,
jako by už nebylo
žádné další včera,
ani další sbohem,
žádné další ráno.
HRAJ!
a zaprodej svou minulost,
šesti tenkým strunám,
pěti unaveným prstům,
čtyřem nevyspaným očím,
třem svatým na mostě,
co tu při nás stáli…
Dvě duše,
jeden strach…
HRAJ!!
jako bychom byli
stále ještě malí…
A můj klín,
v Tvém rozervaném klíně,
protepe svou přítomnost.
120/80, slečno…
(pouze se usměji)
Přeci oba víme,
není již kam padat,
tak moc jsme dospělí...
Už je mi jedno,
že za sousedovic plotem
rostou sladší maliny…
HRAJ!!!
jsi totiž poslední,
kdo mi tady ještě může
vyhandlovat LÁSKU…
BEZÚTĚŠNĚ JEDINÝ.
schází mi vteřiny…
a já?
Více než kdy jindy,
POTŘEBUJI ZÍTŘEK...
Veniet illa dies!
23.10.2013 12:54:53 | La Suneteto
ST, určitě...
14.06.2013 13:08:53 | Sýkorka07
Možná tou jedinou mírou dospělosti je jen počet zítřků, který potřebujeme...
;)
31.05.2013 10:06:18 | La Ragazza con Bandiere Ceche
Ty potřebuješ zítra, já chci pozítří ..
28.05.2013 15:01:35 | M.V.Jung.