Královna jezerní v bílé

Nesla se hrdě jako pávice
vztyčená hlava, vypnutá hruď
prsy - jak vězněné půlměsíce,
vše v bílých padnoucích plavkách
vysoko ve sloupci vystoupala rtuť.

A krásná byla také plnost stehen
vyklenuté hýždě v podobě mořských mušlí,
kráčela pyšně, nad hlavou azurové nebe
ranil mne nejspíš Amoret svou kuší...

Stůl - dřevěný stůl obklopený lavičkami
vše zhotoveno ze smrkového masivu,
nad ním kulisa obzoru se všemi konfetami,
dnes jsem Stvořiteli vděčen, že jsem naživu.

Tato bytost plných křivek
(živočišnější nebyla jiná ze zdejších dívek)
usedla rozkročená na jednu z lavic
za jejími zády objevil polonahý mladík.
Ona vědoma si toho co činí
pozvedla k obloze své ruce
a velmi zvolna snášela své obdařené tělo,
aby hlavou spočinula v mladíkově klíně....

A čas...
Ten klopýtal si po hladině
malátně - ospale, poněkud líně...