Past

Anotace: věnováno Maxmiliánovi

Svoboda na čtyřech
ta doširoka rozevřená volnost
v barevnosti všemožných vůní
v tom odloženém čase toulaní
hlubokým aldašínským lesem
v tepu dychtivosti poznání

radost odešla se sluncem

člověk nastražil past
a smrt vystrčila dráp
který číhal na okamžik
aby protnul osud zostra
když se život přiblížil
v plné síle nevinnosti na dosah

bledá stařena máchla kosou

soumrak pak zbarvil nebe krví
ten pach byl cítit
všude kolem se vznášel
v průvanu dnešní noci
ve smutném pohledu očí
a my jen stáli
v tom tratolišti neštěstí
a zmaru
z rány rudý řev
a proudem život mizí
s tichou bolestí ve své hloubce
snad jen vyčerpaný osud věděl
orientoval se v tom znenadání

a smrt zůstala za zdí hřbitova