všechny tvé otisky

 

 

kam se obrátit

když zmizí Země pod nohama

a není nic než pád?

 

míjím tváře, slova, věci

a nic a nikoho nepoznávám

 

nic mi nepatří a nikdo mě nezná

 

nedrží mě

 

šeptají

ne to (c)o tobě

o jiných temnotách a prázdnu

 

a když už to vypadá že zmlkli

rozkřičí se znovu

 

a víc a víc

 

 

 

přes-to je most a vůbec není vratký

přes kalné vlny co jdou nocí

přes křišťálově čisté vody ledovců

 

jsou i bezpečné stezky bažinami

a klubko jistoty vhozené do bludiště

mozkových závitů a galaxií

 

tak i z hořkých semínek lží

může vyrůst sladký květ pravdy

 

a všechny tvé otisky na mé odvrácené straně

vyznačují cestu

 

prázdno

-ty