Slova tu a tam nenacházím

Z bělavého baldachýnu mrholení
vynořil se hoch z Asie,
jenž křečovitě drží pokladní bloček
po posledním zákazníkovi.

Snáší se závoj vloček...

Také vůz má téměř nový...

Je jako včelička?

Kdoví?

Učí se slovíčka?

Záleží na tom?

Ne!

Za oknem stát nevydržím,
sám sobě rozjímání dlužím,
když z nebe hebké pápěří
polétavé milióny chladivých
krystalů...

Dobrého
je v životě pomálu.

V tu chvíli jako drobný hoch
dávám slova dohromady
jen s nezměrným úsilím,
lámanou češtinou,
houpy hou,
to když oněmím z těch krás...

Jen několik citoslovcí
vykrouží bezchybnou piruetu
nejprve na horním a pak dolním retu...

Je leden a já štěstím kvetu!