Překonávání melancholie 2

Překonávání melancholie 2

Anotace: Stačí tak málo nahoře může být dole a dole může být nahoře....Stačí tak málo a ono to povolí....

 


 Stačí tak málo

 jen nepatrný krok sun krok

 letmý svit očí vstříc.

 Za zdí lhostejně duní rock.

 Smutek okamžiku nemusí nic víc

 než v slané mlze odeznít.

 Osychá zastřený zrak

 sevření smí se uvolnit.


 Stačí tak málo

 rozhovor v klidu beze slov

 tiché jiskření dotek vhání

 skrz konečky citlivých prstů

 setkání osmělených dlaní.

 Utíká splín,nedaří se lov

 srdcový kámen padá

                z krvavého mostu.

 Kruhy na vodě míří do všech stran

 už nesype se sůl do otevřených ran.


 Stačí tak málo

 drobný pohyb koutků úst

 v plovoucí na vlnách půlměsíc

 těla střídají se v oblacích.

 Hravé usměvavé houpání.

 Krev tlumeně tepe ve spáncích

 kouzlo přítomné chvíle může vrůst

 vytlačit smutek ze zatvrdlých krust.


              Stačí tak málo......


Autor jitoush, 22.01.2014
Přečteno 437x
Tipy 16
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

aby se srdce usmálo...

29.01.2014 23:44:35 | enigman

líbí

Jo,jo,když se srdce usměje,tak jiskřičky v očích zažehnou to dobré,spálí
smutek na prach....Ji.

30.01.2014 15:42:37 | jitoush

líbí

Podobné pocity mívá občas každý z nás..

23.01.2014 10:28:25 | PacificTrans

líbí

Děkuji za nahlédnutí,někdy opravdu jen malá drobnost dokáže pohnout
s věcma,který se zdají nepřekonatelný.....Ji.

23.01.2014 16:02:34 | jitoush

líbí

Stačilo tak málo a vystřihla se báseň nádherná. :O)

23.01.2014 00:05:37 | Tichá meluzína

líbí

Meluzko díky,Ty to určitě znáš.Jdeš po ulici,usměješ se od srdce
na lidi ,co potkáváš a najednou se věci ubírají jiným,smysluplnějším směrem.
Někdy třeba ne,ale člověk to nesmí vzdávat.Přátelská gesta zmůžou zázraky..
Ji.

23.01.2014 16:05:13 | jitoush

líbí

Jo. Znám a můžu potvrdit. S přátelským úsměvem ve správnou chvíli se můžeš dostat třeba mezi básníky na autorské čtení, a zajistíš si tak, že podruhé, když se tam objevíš ti předtím neznámí lidé drží mezi sebou místo už jako kamarádi, díky úsměvu se náhodně dostaneš na přednášku o cestách po světě na lodi, seznámíš se uprostřed Brna s rodinou z Mongolska, nebo v Itálii na venkově, uprostřed polí se skupinou asi 10 Sikhů z Indie. Nebo taky musíš vzít honem nohy na ramena. :oD

23.01.2014 19:10:12 | Tichá meluzína

líbí

No takhle barvitý to zase nemám....,u Tebe mě tohle nepřekvapuje....
a běhat určitě umíš, neb si jistě běhala s vlky..../smích/.
Mám prozaičtější zkušenosti.Když je člověk vlídnej,tak se někdy
dostane k jinému člověku blízko,budí důvěru a dozví se mnohé.
Byť středoevropan,mám ráda fyzický kontakt,tak jako se to dělá na jihu,
obejmout přátele,pevný stisk ruky/úplně nesnáším leklé ryby/,letmý
kamarádský dotek....Vím,že to někdo nemusí,respektuji to.Ale beztak
nepochopím,když lidé dokonce v rodině mezi nejbližšími nejsou fyzických
projevů schopni,ale je to každého věc.Obejmout se je léčivé a nemusí
jít nutně o milence.Ji.

23.01.2014 19:25:15 | jitoush

líbí

Souhlasím. Leklé ryby a lidi neschopné citových projevů jsem taky potkala, vedle některých vyrostla a nebyly to příjemné střety. Proto jsem teď vděčná za jakýkoliv projev sympatií, i za náznak úsměvu, který je známkou dobré vůle. Zjistila jsem, že nejsem jenom JÁ, ale mám v sobě i části všech svých nejbližších, a objevila mezi nimi i ty temné stránky, kterých jsem se bála. Jakmile je, ale zlo objeveno a dostane jméno, stává se už jen sluhou a ne pánem a vlastník takového určuje sám, kterou cestou se dá. Poděkovala jsem mu, že se mi ukázalo a vykročila na cestu přátelského úsměvu. Kdykoliv, když ucítím ty temné tóny, mám jen další příležitost se ztišit a užít si chvíli samoty. Tak se postupně zlo ve mě mění, a místo aby bralo začalo dávat, vášeň, živelnost a kapku odvahy. Nechci být člověkem, který neumí projevit cit. Je mi jich líto. :O)

23.01.2014 20:37:11 | Tichá meluzína

líbí

Díky za otevřenost,Meluzko,vážím si toho.Každý má v sobě světlo a stín.
Někdy převažuje jedno,jindy druhé.Dvě strany jedné mince.Proto je
nejtěžší ta cesta do sebe.Dívám se do zrcadla a říkám si,kdo jsi Ty,Ty
v tom zrcadle a chci si odpovědět.Taky mám tu svoji temnou strunu a stále
se učím s ní zacházet....Ale světlo svítí nepoddajně,nezhasne,vše prosvítí....Tož tak.
Jdu obejmout svoji dceru a tak..../smích/.

23.01.2014 20:55:53 | jitoush

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel