tak, tak nějak

 

tenkrát

jakoby na chvíli zamrzla ta stezka 

po které tekly proudy našich chvil 

a se zemí se do roviny v podélných směrech splynulo 

jako když zhasnete slunce 

vypínač do polohy noc 

a všechny přívodní kabely se ztratí v zauzlování 

jako když poslední vlak vás zdraví rudými světly 

před vjezdem do tunelu s lhostejnou samo –sebou- cností 

pouštěje poslední sloup jisker k nebesům 

něco, co se podobá tomu pádu 

co nekončí, jen to nahoře se vám vzdaluje 

a nikdo s harpunou na dlouhém laně není po ruce 

aby vás zásahem do nohy dostal zpět (RD) 

snad že jak 

vysypaná ošatka ořechů cestou k zemi bez šance na dopadnutí 

jelikož neposedné veverky ukusují za vzdušných letů 

louskajíce všechna překvapení v nich ukrytá 

něco že co by se dalo přirovnat k půstu o kterém se nemluví 

snad jen šeptá osobám, které jsou s vámi v souznění 

a případný smích je jen opak nádechu vyhnaný cestou k sloučení 

je to jako káva bez cukru a bez mléka 

jako káva bez kávy a bez vody pod kterou se zapomněl 

postavit váš oblíbený hrnek ten s tím medvídkem tak pečlivě plyšovým 

snad i jako brát celou tu dobu tužku do ruky ale z jejího konce ne a ne 

že by se chtělo vycházet nějakým písmenkům, pouze v oporu o papír 

dává vyniknout stále silnější tečce kterážto by kaňkou mohla být 

jednalo-li by se o plnící pero

dnešek 

jakoby že se dozvíte, že ten čas co vám vyměřili, byl jen na zkoušku 

a za dobré chování dostanete dvě století napříč vesmírném navíc 

a plnou hlavu vlasů, ruce dlouhé tak akorát k lechtání ptáků za letu 

prostě jen že by jako že zkapalnělo štěstí a napršelo vám do vlasů 

tak, tak nějak…….