Setkání ve vrstvách času

 Setkali jsme se už někdy dřív,

 srdce se dotkla v tlukotu času,

 jen s láskou uvnitř je člověk živ,

 poznala jsem Tě tiše,Tvou dobrotu

                                 a krásu.

 

 

 Potkali jsme se v jiném čase,

 tenkrát se poutem vnitřním

                 duše propojily v nás,

 my sobě v drahách bytí ztratili se,

                                   zdá se,

 chtěla jsem neslyšet ten tichý hlas.

 

 

 Setkali jsme se u zamčené brány,

 marně hledali jsme správný klíč,

 čas snad zaoblil všechny ostré hrany,

 kde roste naděje,strach odumírá,

                               utíká pryč.

 

 Potkali jsme se na křižovatce cest

 a šli společně tak přirozeně hladce,

 s důvěrou jsme nitky osudů nechali si splést,

 spatřili průzor k nekonečnu v dálce.

 

 Setkali jsme se a viděli to v očích,

 v slzách se vyplavilo dojetí,

 jak v pohádkách na křídlech dračích

 se skryté pocity dostaly se zajetí.

 

 Setkali jsme se snad minulost netuše,

 jeden od druhého nechtěli jsme nic,

 jen smět nahlédnout do blízké duše,

 z dávna objevené pouto ctít,nic víc.

 

 Potkali jsme se už někdy dřív?

 Srdce přitakalo,

 v hlavě však otázky naléhavě víří,

 člověk je jen s láskou uvnitř živ,

 do bodu vyrovnání snad cesty naše

                               zvolna míří.

 

                   .......věnováno Jirkovi.......