Se vztyčenou hlavou
kol starých městských hradeb,
obratně mezi zrcadly kaluží
s pocitem hrdosti,
že nikomu nic nedlužím...
A přece chci být pozorný
k ženám i dívkám,
s lehkostí bonvivána
kráčet krokem úsporným,
za úsvitu slunce
ano, časně z rána,
pln nejhlubšího citu,
jež dám najevo
svým krokem tanečním.
Ve dlani s parasolem
s úsměvem blaženým,
hodlám míjet lidi kolem,
kynout dlaní na slečny.
A přeci v každém mžiku
(protože sebeklam je nebezpečný),
jsem povinen
být za vše neskonale vděčný.
Stvořiteli...
Jen žádný kalup
či překotný spěch,
štěstí zůstane
ve vodních zrcadlech,
v bezpočtu louží.
Smířen býti chci,
spokojen se sebou samým
po jiném víc netoužím...
Tvé verše jsou jiné ..a to mě přivádí k tomu že se měníme ;) ..tahle poloha ti celkem taky svědčí;)
01.02.2014 18:53:33 | xoxoxo
jen ti se sebou spokojení umí vdechovat krásu i to další...a i to umět předávat dál...
01.02.2014 00:20:22 | zelená víla
dneska zpíváš zvesela na muže
to sluníčko výtahlo
nejednoho vrabčáka z kaluže:-))
31.01.2014 18:07:10 | střelkyně1
Ten název jsi zvolil opravdu výstižně - celé to tak hravě povlává v příjemné poetické atmosféře... :-)
31.01.2014 16:08:53 | Amonasr
Mám radost z toho, že u tebe můžu číst, tak krásné básně. A jestli dovolíš, tuhle si zařadím, do svých oblíbených. ST :O)
31.01.2014 14:59:14 | Tichá meluzína
s lehkostí,
Opavou,
mraky plout nad hlavou,
-nechávám.
Pohrávám
si s myšlenkou,
že potkám dívku netenkou,
co není Popelkou,
ba ani Nastěnkou
vždyť já nejsem Ivan!
Ani princem nejsem zván.
Bonviván mi říkají,
lehkostí se netajím,
veršů svých,
a jedné z nich,
z těch krásných dam,
-jen té ať verše předčítám....
příjemná věc, pane básníku:-)
RM.
31.01.2014 14:43:01 | Robin Marnolli