Návštěvnost
Na konci týdne a obdiv ošacení
Na konci týdne a obdiv ošacení
Život ve společnosti je jako kolbiště,
od dětství nejsem příznivcem nepokojů,
raději zavřu oči, zhluboka dýši,
věříc, že mohu být očištěn,
osvobozen od těla, jako mniši.
Ve dnech pracovního klidu
jen velmi nerad opouštím byt,
mou tvář obrůstá strniště,
ostych dávno zdolal puzení i cit...
Takto uvězněn do neprostupných stěn,
nevidouce kolem sebe sošných žen,
izolován v polosedu, beze slova,
obávám se příchodu pracovního dne.
Pracovních povinností – mi neznámých lidí.
Jenomže k nim neodmyslitelně patří
a tyto siluety vskutku rád vidím,
upravené dámy v kalhotových kostýmech.
Něco mi v nitru napovídá
„Tuto příležitost nevynech!“
Je úchvatný pohled
a mimořádně láká
na dokonale padnoucí saka...
Na miskách vah nestřídmost
a přístup mniší,
oděv žen přiléhavý
mou představivost jitří,
činí bohatším život můj,
který je často myší,
co je mi po života kolbišti,
svět patří bystrým!
Toužím po ženách
v business casual,
proto se velmi těším na pozítří!
od dětství nejsem příznivcem nepokojů,
raději zavřu oči, zhluboka dýši,
věříc, že mohu být očištěn,
osvobozen od těla, jako mniši.
Ve dnech pracovního klidu
jen velmi nerad opouštím byt,
mou tvář obrůstá strniště,
ostych dávno zdolal puzení i cit...
Takto uvězněn do neprostupných stěn,
nevidouce kolem sebe sošných žen,
izolován v polosedu, beze slova,
obávám se příchodu pracovního dne.
Pracovních povinností – mi neznámých lidí.
Jenomže k nim neodmyslitelně patří
a tyto siluety vskutku rád vidím,
upravené dámy v kalhotových kostýmech.
Něco mi v nitru napovídá
„Tuto příležitost nevynech!“
Je úchvatný pohled
a mimořádně láká
na dokonale padnoucí saka...
Na miskách vah nestřídmost
a přístup mniší,
oděv žen přiléhavý
mou představivost jitří,
činí bohatším život můj,
který je často myší,
co je mi po života kolbišti,
svět patří bystrým!
Toužím po ženách
v business casual,
proto se velmi těším na pozítří!
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Taky nemám ráda boje, přehnané soutěžení a hádky, a rovněž se tomu pokud možno vyhýbám. Možná je v této básni trochu smutku, ale to je jako v životě každého z nás. Všichni se musíme s něčím vyrovnávat a něčím špatným jsme si prošli. Mě se líbí ty verše od druhé poloviny, kde se skrývají živočišné myšlenky normálního chlapa. A to mě těší, protože kde jsou živočišné myšlenky, je i živočich a ten nikdy nesmutní dlouho. Otřepe se a je zas král. Třebas jen v myšlenkách, ale ty jsou základ. :O)
23.02.2014 20:31:44 | Tichá meluzína
Tvůj komentář mě potěšil. Ano, živočišnost, bezbřehost alespon v představách. Díky a hezký večer meluzinko :)
23.02.2014 21:50:12 | kudlankaW