vzali jim dětství
v sobě se toulají
necítí vítr ve vlasech
po kapsách teplo
nehledají
němé ryby řekou plují
beze snů
bez nadějí
postávají na rohu
stále se tam vrací
Toulat se minulostí, to v sobě smutek hostí, přesto ...jsme jací jsme a nebo právě proto
11.04.2014 17:41:04 | básněnka