Dívky v ulicích a povyk

Křik, bezuzdné halekání a povyk,
opanoval náměstí i ulice,
ptám se sám sebe, proč je ho tolik,
na konci aprílového měsíce?

Odpověď získávám, zřím studentstvo
spoře oděné, mladé učnice,
také humorem sršící bratrstvo,
řinčící hrnce, řehtačky, poklice.

Dívky žadoní raději o bankovky,
prsy neváhají vypnout na odiv:
„Díky za mince, neodmítám stovky,“
"Ach, sličná dívko, máte můj obdiv!"

Podlehne vnadám nejeden muž lačný,
smířlivě po chvíli sahá do portmoné,
jakmile spatří dmoucí skvosty slečny,
snadno se nechá zlákat mamonem.

Je těžké odolávat pokušení,
chtěl bych je tisknout navzdory normám,
obdivovat úsměv, při němž zuby cení,
ach,jak dokonalá je její forma!

Zelená bankovka zmizela v klobouku,
vyprchal také úsměv z jejich úst,
už ji nemohu pozvat na louku,
namísto menu, dopřeji si půst!