vůně

vidím stařenku na zápraží
na hlavě šátek
posetý růžemi
voní

ta vůně zalétla do větvoví
akátoví
až hlava bolí
z té závrati

z návratu domů
z cesty dlouhé a daleké

ty jsi však stejná
stařenko mého dětství
stále tytéž vrásky pod očima
říkají byla to někdy dřina

osm dětí a jedno vnouče
jsi vychovala
pokorně
bez výčitek
pro život připravila

a tvé dlaně
jsou stále též
jaké já je znala

hladivé
mazlivé
pevné
mozolnaté
a přeci vždy tak něžné

stařenko mého dětství
děkuji za návrat domů
vůně růží
tě prozradila

s úctou
s vděčností
hladím šátek

vidím třesoucí se ruce
stařenko mého dětství

čísi slza je orosila