Dobrodružství na kole

Z práce domů pospíchám,
děti jsou u babičky,
povinnosti tedy žádné,
zabrousím do ledničky.

Před cestou se posilním,
do večera doba dlouhá,
obléknout si cyklodres,
to je pro mne chvilka pouhá.

Po dešti je vzdoušek čistý,
provětrám si pěkně plíce,
z města, smogu vydechnu si,
dnes je nechci cítit více.

Po silnici uháním,
už se vidím v lese,
kamion mě dohání,
dušička se třese.

Počkat chci, až předjede mne,
však dostávám smyk,
letím, už se v trávě válím,
byl to okamžik!

Vstávám, trochu otřesená,
promačkávám žaludek,
kromě šoku mi nic není,
anděl strážný, ten se lek´!

Kalhoty mám od hlíny,
bundu, helmu zrovna tak,
řetěz spadl a řidítka
taky jsou cik cak.

Že by se mi chtělo domů,
to tak, ani náhodou!
Kolo spravím, helmu nandám
a jsem zase na nohou.

Zanedlouho stromy z dálky
vesele mi mávají,
pocit klidu a bezpečí
pokaždé mi dávají.

Zastavuji, zasnívám se,
slyším zpívat ptáčky,
z nebe na mě slunce svítí,
rozpouští se mráčky.

To je pravé potěšení
po dni v práci stráveném,
žebra sice trochu bolí,
jsem však šťastná, že tu jsem!