Návštěvnost
Na okraji propasti
Na okraji propasti
Nastavím tvář slunečním paprskům,
slastí oči zavírám,
a mysl svou pohroužím do vzpomínek zápisků
- skládám svůj života epigram.
Plavé vlasy vlají mi ve větru
a skrývají můj úsměv.
Duše je mého života expozimetr
a svět mého ducha rakev.
Postávám na okraji propasti.
Mám vykročit? Nebo ne?
Mám stát se Nebe nebo Pekla součástí?
Nebo plodem broskvoně?
Rozpřáhnu ruce, pohlédnu dolů
na dno pekelné sluji.
Náhle zjišťuji, že stojím na vrcholu...
a za to mi Peklo nestojí...
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskno slává,nikam se skákat nebude...velmi dobré...
09.05.2014 19:36:15 | Párek Bdělý
Moc děkuji!!! :-) :-) :-)
09.05.2014 20:03:18 | Aiury
...ta vůně
plodu broskvoně
sladká chuť zlaté střední cesty
rozpřáhnout ruce
nadechnout se
stavět si duhové mosty
dívat se vzhůru ke hvězdám.....Ji.
08.05.2014 19:45:01 | jitoush
nádherně jsi to popsala :)) duhové mosty a zlatou střední cestu mám ráda :))
08.05.2014 19:51:31 | Aiury
Je více věcí, které za to nestojí, a tak je dobré se zastavit, rozhlédnout a včas přehodnotit.
Pěkně.
RM
08.05.2014 14:10:28 | Robin Marnolli
Ne vždy se ale stihnu zastavit ;) :) Děkuji moc :)
08.05.2014 15:13:23 | Aiury
Zato ta báseň, do které jsi své poselství tak hezky přetavila, za to stojí... :-)
08.05.2014 10:58:07 | Amonasr