Dostal jsem napít
vodu života
a s každým dalším douškem
smrt ustoupila o dva řádky
(pak odešla zadními vrátky)
a na dně sklenky
zářila dříve neznámá pravda
Ta chuť nové síly
provázela mne z místa na místo
až jsem stanul
pod neobyčejně vysokou horou
nad kterou tančila oblaka
oděna ve svatební šat
Sklenku nosím stále s sebou
- popíjím z ní rád
tak proto vidím vždycky ubrus...
04.12.2014 16:16:42 | enigman
Nedal by jsi mi sem tam napít? :-O :-D
21.05.2014 06:07:49 | Gabriela Green
:-)
21.05.2014 07:57:00 | Robin Marnolli
Je fajn, mít takovou sklenku :-) K luštění názvu se ale budu muset ještě někdy vrátit... ;-)
12.05.2014 18:42:57 | Amonasr
Klidně se vrať, ale napovím. Inspirací mi byla jedna stará kniha (v podsatě i k textu), ale ten název jsem si trochu upravil, aby to sedlo k té mé básni.
12.05.2014 19:42:45 | Robin Marnolli
Sice tuším, z jakých starých knih zpravidla čerpáš inspiraci, ale víš, jak to je s mou sečtělostí... ;-) Ale dík za nápovědu, možná přihořívá... :-)
12.05.2014 19:51:36 | Amonasr
Krásná poetika, temporytmus, který sem tam pozastaví tep, aby ho zase nechal běžet... hezky se Ti povedla, Robine.
12.05.2014 15:57:58 | Pamína
děkuji velice.
12.05.2014 19:40:56 | Robin Marnolli
...Trošinku se mi zatajil dech,velmi prostě ,jen tak/myslím to v
pozitivním slova smyslu/,s lehkostí,vyslovíš hluboké věci...Díky.Ji.
11.05.2014 21:18:32 | jitoush
To jsi mne potěšila. Děkuji ti.
11.05.2014 21:46:21 | Robin Marnolli