v kořenoví

jsou procitnutí
která bolí

to když kůra
praská
v prach
se drolí

padá strom
co léta vzrůstal

sílil zrál

pevným zdál se
tak odhodlaným

větve
vstříc paprskům
z kterých dříve
mízu bral

nadešel čas
korunu sklonit
vlastních kořenů
se ptát...

pýcha vždy předchází
pád